Obsah
Současný umělec Kim Hongrok
Kim Hongrok je korejský současný umělec, který vyšel z malby a svou tvorbu rozšířil o performance, fotografii, video a instalaci.
Narodil se v roce 1985. Po absolvování střední školy Whimoon nastoupil v roce 2005 do oboru malby na Fakultě výtvarných umění Univerzity Hongik, kde studoval malířství.
Během studií si zřídil vlastní ateliér a pokračoval v práci na univerzitě i mimo ni. Díky kontaktům s fotografy, tvůrci videí, modely, herci a lidmi z různých oborů poznal rozmanité pracovní postupy a úhly pohledu. Začal se přitom zajímat o to, jak lze tutéž událost vykládat různě podle pozice a zkušeností pozorovatele.
Mezi skutečností a vnímáním
Po absolvování vojenské služby a návratu na univerzitu začal Kim Hongrok v roce 2008, ještě během studia, rozvíjet díla pod společným názvem „Vodítko k obnovení autenticity“ a zahájil svou uměleckou činnost. Namísto toho, aby stavěl do popředí umělcovy emoce nebo závěry, představoval situace, v nichž se nacházeli lidé, události a činnosti, a ponechával divákům prostor začít samostatně přemýšlet.
„Objektivní vyjádření“ zde neznamená, že se vytrácí umělcův pohled nebo hodnotová orientace díla. Do výběru tématu a utváření situace nevyhnutelně vstupuje umělcův úsudek. Objektivita, o niž Kim Hongrok usiloval, spočívala spíše v omezení emocionální inscenace a přímého vysvětlování, aby se před divákem nejprve objevily samotné téma a situace.
Vodítko k obnovení autenticity: Čištění zubů
„Vodítko k obnovení autenticity: Čištění zubů“, započaté v roce 2008, je série performancí a fotografických děl, která zasazuje každodenní činnost opakovanou mnoha lidmi mezi různé osoby a do různých prostředí.
Čištění zubů je obvykle hygienický úkon prováděný v soukromém prostoru. Umělec jej přenesl před umělecké dílo, do ateliéru během hodiny kresby aktu a do kina. Význam práce však přesahuje ukázání známé činnosti na neobvyklých místech. Čištění zubů funguje jako čin, který v jediné scéně vybízí diváky k novému promýšlení vztahů mezi umělcem a dílem, studentem a tvůrčím subjektem, uměním a průmyslem.
Vodítko k obnovení autenticity: Jongsik Choi
Vodítko k obnovení autenticity: Jongsik Choi / Lambda tisk, 2008, Kim Hongrok
Dva lidé si čistí zuby před dílem Jongsika Choie. Namísto zobrazení lidí při prohlížení uměleckého díla práce zachycuje v jednom záběru dílo a každodenní činnost, kterou Choi provádí před vlastním dílem. Vybízí tak diváka k novému promýšlení vztahu mezi tvůrcem a jeho dílem.
Vodítko k obnovení autenticity: Hodina kresby aktu
Vodítko k obnovení autenticity: Hodina kresby aktu / Lambda tisk, 2008, Kim Hongrok
Tato performance se uskutečnila během hodiny kresby aktu. V hodině zaměřené na pozorování a kreslení lidského těla si umělec sám zvolil čištění zubů a proměnil je v umělecké dílo.
Postavení studenta a umělce se překrývají v jedné scéně a odhalují tvůrčí subjekt, který i v rámci vzdělávání navrhuje a uskutečňuje práci podle vlastního úsudku. Dílo studenta neomezuje na přípravnou fázi před tím, než se stane umělcem, ale představuje jej jako umělce, který již samostatně tvoří a realizuje díla.
Vodítko k obnovení autenticity: Megabox
Vodítko k obnovení autenticity: Megabox / Lambda tisk, 2008, Kim Hongrok
Několik lidí stojí společně a čistí si zuby v COEX Megabox. Kromě účastníků, kteří se sešli kvůli fotografování, byli k zapojení vyzváni také kolemjdoucí. Někteří se přidali přímo na místě a čistili si zuby jako součást vzniku díla.
Film se setkává s publikem prostřednictvím průmyslového systému produkce, distribuce a promítání. Výtvarné umění se podobně setkává se společností ve strukturách tvorby, vystavování, oběhu a obchodování.
Práce soustřeďuje do jednoho obrazu společný základ filmu a výtvarného umění: obojí jsou formy uměleckého vyjádření existující v komerčních podmínkách. Vybízí k opětovnému přezkoumání odlišných představ a postojů, které bez obtíží přijímají průmyslovou povahu filmu, ale výtvarné umění vnímají výhradně jako čistou oblast oddělenou od trhu.
V těchto třech dílech čištění zubů znamená více než pouhé přenesení každodenní činnosti do nezvyklého prostředí. Funguje jako čin, který vede k opětovnému promyšlení vztahů a rozdílů mezi umělcem a jeho vlastním dílem, studentem a tvůrčím subjektem, uměním a průmyslem.
Vodítko k obnovení autenticity: Seok-cheon Hong
Vodítko k obnovení autenticity: Seok-cheon Hong
Vodítko k obnovení autenticity: Seok-cheon Hong / Lambda tisk, 2011, 120 × 120 cm, Kim Hongrok
Poté, co Seok-cheon Hong v roce 2000 veřejně oznámil svou sexuální identitu, postupně přestal účinkovat v televizních pořadech, v nichž vystupoval. Po delší době se společenské a mediální pohledy proměnily a Hong se vrátil do televize, kde znovu začal aktivně působit. Kim Hongrok vytvořil toto dílo společně s ním v roce 2011.
Namísto posuzování osobních změn Seok-cheona Honga dílo vybízí ke zkoumání, jak se proměnil pohled společnosti a médií na něj. Jeho identitu nevymezuje jediným vysvětlením, ale věnuje se proměnám vnímání, které jej obklopuje.
Média rozvinutá z malby
Olej na plátně, 120 × 120 cm, 2010, Kim Hongrok
Kim Hongrok pokračoval v malování i v době, kdy rozšiřoval své vyjadřovací možnosti o fotografii, performance a instalaci. Malbu neopustil, aby přešel k jiným médiím, ale médium vybíral podle tématu a metody konkrétní práce.
Vaječná tempera na dřevěné desce, 2004, z portfolia předloženého k přijímacímu řízení na Univerzitu Hongik, Kim Hongrok
Olej na plátně, 2007, Autoportrét, Kim Hongrok
Dílo z roku 2004 vytvořené vaječnou temperou, autoportrét z roku 2007 a olejomalba z roku 2010 ukazují, že tvorba Kima Hongroka vychází z malby. Pozdější fotografii, performance, video a instalaci lze chápat spíše jako rozšiřování výrazových prostředků než jako přerušení vztahu k malbě.
První samostatná výstava
Vodítko k obnovení autenticity: Bussot, Raul
„Vodítko k obnovení autenticity: Bussot, Raul“, instalace, performance, video, fotografie a text, pětidenní performance, výstavní prostor byl otevřen nepřetržitě, 2013, Kim Hongrok
Vodítko k obnovení autenticity: Bussot, Raul bylo první samostatnou výstavou Kima Hongroka a věnovalo se zkušenosti rodiny Bussotových, která v roce 1993 opustila Kubu na voru a zamířila do Spojených států. Výstava byla zahájena 25. března 2013, dvacet let od začátku plavby, a trvala do 31. března.
Plavby se účastnily dvě děti ve věku čtyř a pěti let; Raulu Bussotovi Jr. tehdy bylo pět. Podle vzpomínek rodiny Raul Bussot a jeho společníci připravili vor v mangrovovém lese, aby unikli dohledu kubánské pobřežní stráže, a v noci vypluli na moře.
Raul Bussot Jr. vzpomínal, jak se ve studeném moři tiskli k sobě, aby se zahřáli, a jak doufal, že ve Spojených státech bude moci sledovat televizní pohádky bez výpadků elektřiny. Rodinu zastihla bouře, ztratila kurz a pět dní se unášela po moři. Nejprve ji spatřila rybářská loď a poté ji zachránila Pobřežní stráž Spojených států.
Kim Hongrok se setkal s Raulem Bussotem Jr. a zaznamenal rozhovor o zkušenosti jeho rodiny. V roce 2013, po dvaceti letech, vytvořil ze železa, hliníku, kol jízdních kol a vesel vor stejného tvaru a velikosti a umístil jej do výstavního prostoru.
Umělec a tehdy již dospělý Raul Bussot Jr. pět dní na voru jedli, spali a žili. Podle zásob, které si rodina připravila na cestu, použili v performanci konzervované maso Spam, čokoládu a vodu. Galerie zůstala po celou dobu performance otevřená dvacet čtyři hodin denně.
Diváci se neomezili na pozorování hotového díla z dálky. Přicházeli blíže k místu, kde Kim Hongrok a Raul Bussot Jr. žili, naslouchali jejich příběhu a hovořili s nimi. Také tato setkání se stala součástí performance.
Záznam Pobřežní stráže Spojených států / Florida, USA / 6 minut 50 sekund / 1993
V galerii byl představen také videozáznam dokumentující plavbu a záchranu v roce 1993. Umístění historického záznamu a performance uskutečněné o dvacet let později do stejného prostoru umožnilo divákům zkoumat vztah mezi skutečnou zkušeností, pamětí a opětovným ztvárněním.
Výstava postavila přerušení vztahů mezi liberálními Spojenými státy a socialistickou Kubou vedle vztahu Jižní a Severní Koreje. V jediném díle tak porovnala rozdíly mezi systémy v různých dobách a na různých místech.
Přesně o dvacet let později, v roce 2013, umělec znovu uvedl událost z roku 1993, kdy rodina Bussotových opustila socialistickou Kubu a zamířila k liberálním Spojeným státům, do výstavního prostoru v Jižní Koreji. Když se vztah Spojených států a Kuby nově četl skrze vztah Jižní a Severní Koreje, protnuly se hodnoty a symboly dvou odlišných časů a míst.
Plavbu rodiny Bussotových lze chápat nejen jako migrační zkušenost z jednoho regionu, ale jako událost, při níž si rodina mezi různými systémy zvolila směr vlastního života. Jejich zkušenost ukazuje dnešním divákům hodnotu a důležitost liberalismu, který zaručuje jednotlivci možnost volby a svobodu pohybu.
Raul Bussot Jr. a umělec Kim Hongrok sedí během performance na voru. Za nimi je vidět text dokumentující námořní plavbu rodiny Bussotových.
Výstavní prostor s vorem, fotografickými portréty a videozáznamem rozhovoru
Pohled do výstavy, v němž jsou instalace voru a video dokumentující plavbu a záchranu v roce 1993 umístěny naproti sobě.
Stěna výstavního prostoru s fotografickými portréty rodiny Bussotových a lidí, kteří s nimi sdíleli plavbu.
Stěna výstavního prostoru s textem dokumentujícím průběh plavby rodiny Bussotových.
Performance nebyla pokusem přesně zopakovat zkušenost starou dvacet let. Prostřednictvím omezeného prostoru, času a jídla se přibližovala paměti jedné rodiny a sdílela s dnešními diváky význam jejího rozhodnutí směřovat ke svobodě.
Podle vzpomínek rodiny Bussotových bylo jejich prvním jídlem po příjezdu do Spojených států v roce 1993 jídlo z McDonald’s. Kim Hongrok a Raul Bussot Jr. na tuto vzpomínku navázali tím, že poslední den performance v roce 2013 jedli na voru jídlo z McDonald’s. Tato zkušenost vedla k druhé samostatné výstavě Kima Hongroka „Vodítko k obnovení autenticity: McDonald’s“, která se konala téhož roku.
Kim Hongrok a Raul Bussot Jr. jedí jídlo z McDonald’s na voru poslední den performance, 30. března 2013
Druhá samostatná výstava
Vodítko k obnovení autenticity: McDonald’s
„Vodítko k obnovení autenticity: McDonald’s“, diamantový prach na obalu od hamburgeru, 2013, Kim Hongrok
„Vodítko k obnovení autenticity: McDonald’s“ bylo druhou samostatnou výstavou Kima Hongroka a konalo se v roce 2013. Umělec nanesl diamantový prach na obaly od hamburgerů McDonald’s sesbírané v různých městech.
Pro rodinu Bussotových zůstal McDonald’s v paměti jako první jídlo po příjezdu do Spojených států; v díle se objevuje jako konkrétní zkušenost prvního setkání s liberalismem a kapitalistickou společností. Pro jiného diváka může být každodenním jídlem nebo známou mezinárodní značkou. Práce ukazuje, že tentýž předmět může nést rozdílné významy a hodnoty podle osobní zkušenosti, místa a času.
Kim Hongrok nanesl diamantový prach, materiál s vysokou cenou a směnnou hodnotou na kapitalistickém trhu, na sériově vyráběné obaly, které se po použití vyhazují. Diamantový prach v těchto dílech není prášek, ale velmi drobné přírodní diamanty s mnoha ploškami, které odrážejí světlo.
Vyřazený spotřební předmět a drahokam se setkávají na jedné ploše. Každodenní stopa spotřeby, která pro jednu rodinu znamenala počátek zkušenosti s kapitalismem, se tak spojuje s předmětem, v němž je silně soustředěna tržní hodnota. Vztah těchto dvou materiálů zhuštěně ukazuje široké spektrum hodnot vznikajících v kapitalismu, aniž by jej přímo označoval nápisy nebo hesly.
Vodítko k obnovení autenticity: Chicago, Spojené státy / diamantový prach na obalu od hamburgeru, 2013, Kim Hongrok
Vodítko k obnovení autenticity: Ho Či Minovo Město, Vietnam / diamantový prach na obalu od hamburgeru, 2013, Kim Hongrok
Vodítko k obnovení autenticity: Buenos Aires, Argentina / diamantový prach na obalu od hamburgeru, 2013, Kim Hongrok
Podle dobových výstavních materiálů Kim Hongrok s pomocí řady lidí sesbíral obaly McDonald’s z dvaceti zemí. Každé dílo dostalo název podle města a země, kde byl jeho obal získán. Série tak spojila stopy jedné globální značky, jejíž výrobky se v různých regionech vyrábějí, distribuují a spotřebovávají.
Podle umělcových záznamů požádal při sběru obalů o pomoc korejská velvyslanectví v různých zemích a další organizace. Choi Siwon informoval o sběru své zahraniční fanoušky a do získávání materiálu se zapojili také lidé žijící v zahraničí.
Umělec zaznamenal, že během sběru z některých regionů obdržel odpověď, že se tam nenacházejí restaurace McDonald’s. Série tak zahrnuje i skutečnost, že přítomnost McDonald’s se tehdy v jednotlivých regionech lišila.
McDonald’s je v této sérii zároveň prvním jídlem, s nímž se rodina Bussotových setkala ve Spojených státech, i předmětem, jehož prostřednictvím se kapitalismus stal konkrétní zkušeností každodenní spotřeby a globální výroby a distribuce. Tím, že práce klade každodenní spotřební předmět vyhozený po použití vedle drahokamu se skutečně vysokou cenou a směnnou hodnotou, ukazuje, jak se v kapitalismu tvoří a vyměňují rozdílné hodnoty.
Proces, v němž se obal určený k vyhození setká s diamantovým prachem, promění se v umělecké dílo a získá novou hodnotu, souvisí s fungováním kapitalismu, v němž se hodnota vytváří a rozšiřuje prostřednictvím výroby, distribuce, směny a tvorby. Dílo podněcuje k novému promýšlení individuální volby, příležitostí a možností vytvářet hodnotu skrze kapitalismus, s nímž se rodina Bussotových setkala po příjezdu do Spojených států.
Některá díla ze série byla vystavena také na LA Art Show, které se konalo v roce 2014 v Los Angeles Convention Center.
Třetí samostatná výstava
Vodítko k obnovení autenticity: Vojenská sexuální otrokyně
„Vodítko k obnovení autenticity: Vojenská sexuální otrokyně“, video a instalace, 2015, Kim Hongrok
„Vodítko k obnovení autenticity: Vojenská sexuální otrokyně“ bylo třetí samostatnou výstavou Kima Hongroka a konalo se od 23. července do 23. srpna 2015.
Namísto běžně používaného výrazu „utěšitelky japonské armády“ použil umělec v názvu výstavy slova „vojenská“, „sexuální“ a „otrokyně“. Chtěl tak přímočařeji odhalit povahu války a institucionalizovaného sexuálního násilí, jimiž se výstava zabývala.
Výstava prostřednictvím videa, fotografie a instalace zachytila pět žen, které se staly oběťmi systému „utěšitelek“ japonské armády a v době vzniku díla v roce 2015 byly naživu: Ok-seon Park, Ok-seon Lee, Soon-ok Kim, Kun-ja Kim a Il-chool Kang.
Tři samostatné výstavy tvořily souvislou řadu zkoumající vliv různých systémů a dějin na život jednotlivce. První prostřednictvím volby a přesunu jedné rodiny přibližovala hodnotu a důležitost liberalismu. Druhá pomocí spojení odlišných předmětů zkoumala hodnoty vznikající v kapitalismu a jejich význam. Třetí zaznamenala prostřednictvím tváří a pohledů pěti žen důsledky, které imperialismus zanechal v životech jednotlivců.
Vodítko k obnovení autenticity: Ok-seon Park
Fotografie, 2015 / Kim Hongrok
Vodítko k obnovení autenticity: Ok-seon Lee
Fotografie, 2015 / Kim Hongrok
Dílo je tvořeno projekcí videí pěti žen na bílé bavlněné plátno o rozměrech 3 × 2 m.
Pět žen ve videích nepřehrává své zkušenosti s násilím ani nepronáší zvláštní repliky. Sedí na židli a dívají se do kamery, přičemž omezují gesta zdůrazňující emoce na minimum. Diváci se setkávají s jejich pohledem ve stejné výšce očí v projekci blízké životní velikosti.
Podle umělcových pracovních záznamů se některé z pěti žen během natáčení ptaly, zda jsou záběry určeny pro novinářskou reportáž nebo zda má vzniknout portrétní fotografie pro pohřeb. Když se dozvěděly, že se natáčí umělecké dílo, některé si před usednutím před kameru upravily vlasy nebo se převlékly.
Taková konstrukce souvisela s pracovní metodou, která se snažila zaznamenat pět žen nikoli jako postavy omezené na jedinou emoci nebo představu o tom, jak má vypadat „oběť“, ale jako jednotlivé osoby se jmény Ok-seon Park, Ok-seon Lee, Soon-ok Kim, Kun-ja Kim a Il-chool Kang.
Vodítko k obnovení autenticity: Il-chool Kang
Fotografie, 2015 / Kim Hongrok
Divák se setkává s pohledem zesnulé Kun-ja Kim ve videu
Do výstavního prostoru byla umístěna židle, na níž během natáčení sedělo pět žen. Židle zaznamenaná ve videu a skutečná židle byly postaveny proti sobě, čímž se čas natáčení propojil s přítomností výstavy.
Diváci si mohli sednout na židli a setkat se s pohledem člověka ve videu ve stejné výšce očí. Židle se stala prostředkem, který spojoval pět žen z natáčení s dnešními diváky a umožňoval jim setkat se tváří v tvář.
Kun-ja Kim se narodila v roce 1926 v Pyeongchangu v provincii Gangwon. V roce 1942 ji násilím odvezli do vojenské „stanice útěchy“ japonské armády v Hunchunu v čínské provincii Jilin, kde přibližně tři roky až do osvobození snášela násilí; poté se vrátila do Koreje.
V roce 2007 vypovídala o utrpěném násilí při slyšení uspořádaném v rámci Výboru pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů Spojených států. V letech 2000 a 2006 darovala nadaci The Beautiful Foundation pokaždé 50 milionů wonů, celkem 100 milionů wonů, čímž položila základ Fondu babičky Kim Kun-ja. Díky dalším darům veřejnosti fond do července 2017 přispěl na školné přibližně 250 vysokoškolských studentů, kteří odešli ze zařízení péče o děti.
Za své svědectví a dobročinnou činnost obdržela Kun-ja Kim v roce 2014 medaili Camellia Řádu za občanské zásluhy. Dílo vytvořené v roce 2015 ji zachycuje také s připnutou medailí.
Kun-ja Kim zemřela 23. července 2017.
Po vytvoření díla zemřela Soon-ok Kim 5. prosince 2018, Ok-seon Park 7. září 2024 a Il-chool Kang 28. března 2026.
Vodítko k obnovení autenticity: Kun-ja Kim
Fotografie, 2015 / Kim Hongrok
Toto dílo nezjednodušuje historii obětí systému takzvaných „utěšitelek“ japonské armády na jediné vysvětlení nebo emoci. Klade jména, tváře a pohledy pěti žen před dnešní diváky a vyzývá je zkoumat důsledky, které imperialismus a válka zanechaly v životech jednotlivců.
Videa a židle použitá při natáčení umožňují dnešním divákům, kteří se s pěti ženami nemohou setkat osobně, dívat se na jejich podobu ve stejné výšce očí.
Autenticita, vodítko, obnovení
„Autenticita“ v názvu díla označuje důvod, z něhož práce vychází, a její podstatu, které leží za obrazem viditelným na povrchu i za vžitými soudy o zobrazených předmětech a událostech. Namísto uzavření výkladu do jediného závěru ponechává prostor přiblížit se k tomuto zdroji z různých úhlů pohledu a v různých situacích.
Kim Hongrok se soustředí na předkládání konkrétních lidí, předmětů a událostí, aby diváci mohli samostatně přemýšlet, namísto toho, aby jim nabízel předem daný výklad. To neznamená, že pohled nebo hodnoty díla jsou nejasné. Umělec vybírá témata, která považuje za důležitá, a utváří situace, aby diváci mohli jejich význam sami prozkoumat.
„Vodítko“ v názvu díla není závěrem, ale prvním podnětem k přemýšlení. Tuto úlohu plní konkrétní věci, jako je každodenní činnost, tvář člověka, vzpomínka rodiny nebo obal vyhozený po použití.
„Obnovení“ označuje spíše proces opětovného zkoumání známých událostí, předmětů a lidí a snahu přiblížit se k jejich podstatě než úplný návrat k minulému stavu.
Série Vodítko k obnovení autenticity začala každodenní činností čištění zubů a pokračovala přes společenský pohled na jednotlivce, volbu a přesun jedné rodiny, hodnotu liberalismu, hodnoty vznikající v kapitalismu až k tvářím obětí války.
Kim Hongrok prostřednictvím různých děl vede diváky k tomu, aby znovu prozkoumali témata, o nichž si mysleli, že je již znají, a přemýšleli o významu svobody a volby, hodnoty a lidské důstojnosti v životě jednotlivce.